Dívka mnoha tváří- Seznámení

25. července 2009 v 10:00 | Miya-chan ^-^ |  Dívka mnoha tváří
Na dnešek jsem slibovala tu povídku. Jedná se o příběh na krátké kapitoly. Budou v něm vystupovat GazettE a manažerka. Vím není to to nejlepší. A pokud se vám to líbit nebude, tak dál číst nemusíte. Je to pod perexem.

"Kai-san! Nepospíchej tak. Máme ještě čas!" umírňoval Uruha leadra, který hnal skupinu rychlým tempem do kanceláře president jejich nahrávací společnosti. V této chvíli pětice čekala, koho jim president představí jako jejich manažera. Ti minulý jim totiž nevyhovovali, protože jim buď dávali málo práce a snažili se s nimi trávit více času o samotě, a nebo jim dávali té práce, že ji měli až nad hlavu.
Cesta do hlavní kanceláře se už pomalu krátila. Reita, Aoi a Uruha prodiskutovávali, jaký by měl být jejich manažer.
"Sympatická, starostlivý a hlavně by měl něco vědět o hudbě," vykřikoval Aoi požadavky nahlas, jako když si malé dítě píše ježíškovi a píše, co všechno by chtělo k Vánocům. Kai už myslel, že kytaristovi něco řekne ale pak se zamyslel. Aoi měl pravdu. Jejich manažer by přece měl vědět co se myslí pod pojmem nota, nebo akord. Letmým pohledem zavadil o o hlavu menšího Rukiho. Pohrával si s náramkem na ruce.
Tohle přeci dělá, když je nervózní, blesklo Kaiovi hlavou.
"Neboj Ruki, bude to v pořádku. Hlavně se nestresuj," poplácal ho bubeník po rameni.
"To doufám," povzdechli i zpěvák ustaraně, ale jen co zahlédl Kaiův povzbudivý usměv, nálada mu stoupla alespoň i stupeň.
Zastavili se před velkými dveřmi z jakési slitiny a zhluboka se nadechli.
"Hele, žádný rejpavý poznámky, pošklebky a hlavně zachovejte klid, i kdyby nám měl představit bůh ví co, tak se tvařte mile," káral Ruki své přátele. Avšak on sám nevěděl, jestli tyto podmínky dokáže neporušit. Už se tolikrát o nového manažera spálil, že už nechtěl, aby se to stalo znovu.
Dveře jim otevřela presidentova sekretářka a skupina vešla do obrovské místnosti.
"Dobrý den," pozdravila sborově celá skupina a usadila se do kožených křesel. Pozdrav jim byl opětován dvěma osobami- Presidentem a neznámou ženou. Podle jejího pohledu na pětici, se dalo usoudit, že o ně nejeví sebemenší zájem.
"Tahle nesplňuje moje představy," zašeptal Reita tak, že ho mohl slyšet jenom Uruha, co seděl vedle něj. Odpovědí mu bylo kývnutí střapatého kytaristy.
Po chvíli trapného ticha se v místnosti rozezněl mohutný hlas prošedivělého muže.
"Tohle je vaše nová manažerka Hatashi Mitsuko. Doufám, že se k ní budete chovat líp, než k předchozím manažerům," znělo jako výtka a na tváři všech se objevil lehký ruměnec.
"Můžu se na něco zeptat?" zamířil Aoi s otázkou, která pravděpodobně celou skupinu, na blonďatou ženu. Lehce pokývla hlavou, na znamení že poslouchá a dál si přeměřovala modrýma očima s mírně pobaveným úsměvem.
"Dělala jste už někdy u hudebním průmyslu?" vykal jí, protože nevěděl, jestli mu dovolí, podle zatím jejího ignorantského chováni tykat.
Tvář a všechny její rysy zkameněly. Přesto zachovala klid a pokusila se o úsměv. Zatla ruku v pěst a odpověděla:
"Vím, že je to asi jeden z největších předpokladů pro moji práci, ale ne. Nedělám do hudby. Nemám ani hudební sluch."
Nejstarší muž vycítil napjatou atmosféru, a tak celou skupinku vlídně vypakoval ze svojí kanceláře.
"Mno to je plně skvělý! Zase máme na krku nějakýho idiota, co ani neví co je to muzika," prskal vztekle Ruki.
"Ohayo Gazetto, Mitsuko," uklonil se Miyavi, jehož potkali na dlouhé chodbě. Pozdrav mu oplatili.
"Ty se s ním znáš?" odhodil Ruki slušnost pryč a naštvaně se podíval na blondýnu. Její výraz byl najednou tak jiný. Zdál se až takový smutný. Reita si toho všimnul, ale dělal,že nic neviděl. Dloubl loktem Rukiho do žeber a pohledem ukázal kamsi dozadu, kde se měla nacházet manažerka. Stála tam s prázdným pohledem v očích a rukama svěšenýma podél těla. Nikdo na ni nepočkal. Nevšímali si jí. Byla pro ně jako vzduch. Nechali ji tam stát a ani je to trochu netrápilo.
Co jsem komu zase udělala? Ptala se sama sebe. Představovala si to jako skvělou spolupráci. Mrzelo ji, že musela hnedka při první otázce zalhat. Vždyť hudba jí šla přímo od srdce. Bez hudby by to nebyla ona- Mitsuko- ta, která hudbou žila. Milovala ji, ale smlouva je hold smlouva a ona se jí musí držet, ať chce nebo ne.
"Uvidíme se zítra," zavolal na ni přes rameno Uruha. Aoi se otočil a povzbudivě se na ni usmál a zamával. Její názor se změnil během pár minut. Měla o nich mínění, že jsou to kluci pohodáři.
Ruki je namyšlenej frajer.Takových arogantních lidí ještě potkáš, uklidňovala svoje bolavé srdce, opustila budovu a vydala se domu.

"Mě se nezdá špatná," spustil Kai, jen co se zabouchli dveře zkušebny.
"Ale nedělá do hudy," Připomněl mu Reita.
"Je úplně příšerná. Hraje si na něco co není. To jste neviděli to falešný chování? Nepřestanu na ní bejt hnusnej, dokud nepochopí, že chci vidět, opravdovou Mitsuko," shrnul Ruki svoje chování k manažerce. Štvala ho. Štvala ho její neupřímnost.
" Někde jsem jí už viděl," Zadumal se Aoi a Uruha mezitím otevřel okno. Zapálil si cigaretu a za pár minut už byl u okna zbytek kapely.
Kochali se krásným výhledem na noční Tokyo.
" To je nádhera. Jak mladej jsem si vždycky přál bydlet tady," potáhl z cigarety basák.
"Hele kluci, já už půjdu," zámával Kai zbytku GazettE, sbalil si svých pár švestek a odešel. Po ani necelé hodině už yl ve zkušebně jenom Ruki, Zabrán do svých myšlenek pozoroval plakát GazettE, který s klukama nafotili před nedávnem.
Proč ona? Ona není z téhle země. Ne, ona není ani z týhle planety. Je z úplně jiné. Proč ho musí rozčilovat a zároveň přitahovat svou odlišností? Z myšlenek ho nevyrušilo ani zaklepání na dveře. Až jejich zavrzání ho vrátilo do reality. Ve dveřích se objevila silueta nízkého člověka. Podle tvarů postavy se nejspíš jednalo o ženu, ale bylo tak slabé světlo, že si tím nemohl být jist.
"Kdo jste?" zeptal se nejistě. Sám se divil, kde se v něm ta nejistota vzala. Odpovědi se mu ani nedostalo, když se zeptal podruhé.
"Buď v klidu. To jsem jenom já," vstoupila postava do pásu, kam dosáhlo světlo lampičk umístěné nad gaučem, na kterém seděl Ruki.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Azzy Azzy | Web | 25. července 2009 v 10:15 | Reagovat

V pohodě, děkujuu ^^ jinak já jsem s tím prasetem/myší/kočkou na tom úplně stejně, protože mně nejdou kreslit zvířata ikdybych se zbláznila... xD
Jáááj jdu číst °(*__*)°

2 Azzy Azzy | Web | 25. července 2009 v 10:29 | Reagovat

Wáááhá doufám, že bude brzy pokračování, protože to vypadá slibně ^^
šikulka :)

3 Sayuri Emi Sayuri Emi | Web | 25. července 2009 v 11:49 | Reagovat

Awww... píšeš moc krásně, moc se mi to líbí!! Budu stejně otravná jako ostatní a budu kňučet ať napíšeš rychle další dílek na který se moc těším... Vypadá to opravdu hodně zajímavě...  :-)

4 ziza ziza | Web | 26. července 2009 v 19:26 | Reagovat

tak toto musi mat pokracovanie do kelu super!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama